Pojďte si povídat

Každý si vybere

2009-08-25T22:25:00.002+02:00

Z myšlenek Matky Terezy

Maličkosti, které nás nic nestojí, ale ze kterých se skládá celý život a které jsou cenné v očích Božích:

- mít žertovné slovo pro děti, Boží miláčky,

- pochválit dobré jídlo,

- za všechno být vděčný, poděkovat,

- někomu zatelefonovat, povědět mu něco krásného,

- darovat i při špatné náladě druhému úsměv,

- radovat se z maličkostí, které nás stále potkávají,

- modlit se za zemřelé a nemocné, navštívit je,

- trpělivě hovořit s nepříjemnými a obtížnými lidmi,

- mít teplý stisk ruky pro toho, kdo je smutný, kdo nosí v sobě skrytou bolest,

- těšit se na zítřek,

- mnohé přespat, zapomenout,

- nemyslet na drobné nepříjemnosti,

- uznat hned vlastní slabost, nevědomost,

- vymyslet pro druhého malý dárek,

- opatrně mlčet, uvidíš - li na někom chyby,

- mít slovo uznáni pro dobré vlastnosti druhých,

- napsat někomu milý dopis,

- opatrně zavírat dveře,

- čestně se přiznat ke spáchanému bezpráví,

- povzbudit skleslého člověka,- vnímat, že Bůh je stále s námi.

Žijme s Bohem

Šiřte lásku všude, kudy jdete: nejdříve doma. Věnujte lásku svým dětem, své ženě, muži, sousedům...Nikdy nedopusťte, aby od vás někdo odešel a nebyl spokojenější a šťastnější. Buďte živým projevem Boží laskavosti - laskavosti ve tváři, v očích, v úsměvu, v srdečném pozdravu.

Každému z vás přeji, aby alespoň jedna moudrá věta oslovila

hezký a zdravý večer

Povídka (nejen) pro Martinu

2009-05-27T14:30:00.002+02:00

Povídka (nejen) pro Martinu

Anděl
„Kdo jsi ?“, zeptalo se děvče kluka, kterého zahlédla vedle sebe. Kluk jen tak rozpačitě nakopával kamínky a bylo vidět, jak neví co říct.“ Povídám, kdo jsi ?, jsem tu už hezkou chvíli a vůbec jsem tě neviděla“. „Víš, já ani nevím, že mě vidíš. Sice mě to říkali, ale nevěděl jsem kdy to bude“. odpověděl rozpačitě kluk. Děvče na něj nechápavě civělo a pak se z ní začali hrnout otázky. „Kdo ti co říkal, odkud jsi a proč jsi tady???“. Kluk se pousmál a řekl: „Máš moc otázek najednou, ale já začnu popořadě“. Pomalu se nadechl a začal povídat. Přitom se stále díval dívce do očí. Dívka nepociťovala žádný strach, ba právě naopak se cítila velmi dobře. „Já vlastně nevím jak začít, protože spoustě věcí asi nebudeš chtít věřit. Já jsem totiž tvůj anděl strážný, jsem prostě pořád s tebou a pořád na tebe dávám pozor. Když nevím jak dál, dostanu od staršího anděla radu jak si se situací poradit, a tu pak přenáším k tobě. Někdy to vypadá, že člověk svého anděla nemá, protože si sám způsobí všelijaké problémy. Ale my tu nejsme abychom vás od všeho uchránili, protože pak by jste se vy lidé nic nenaučili. Všechno má hlubší význam. Každý krok, každé svoje rozhodnutí, každý tvůj čin musíš sama v sobě uložit a zapamatovat si, aby jsi se případně jindy mohla rozhodnout jinak. Prostě získáváš zkušenosti. A já se učím s tebou, protože i já se sám sobě zodpovídám za to jak tvůj život probíhá“. Děvče se na kluka nevěřícně koukalo. V hlavě se jí všechno mlelo a začínala mít strach, že mluví s bláznem. „Neboj se nemluvíš s bláznem, to jenom vy lidi si všechno hned vysvětlujete jak se vám to hodí. Vůbec nepřemýšlíte o věci samé“.
Děvče se zarazilo nad tím, že ten kluk věděl co si myslí.“Ano znám tvoje myšlenky, ale neboj se, nikomu z lidí je nemůžu říct. To je tak zařízené“. A pak pokračoval: „ vím co tě čeká, a možná právě proto ti bylo umožněno aby jsi mě viděla. Aby to prostě posílilo tvojí víru, že se všechno podaří a že zase bude dobře“.
Děvče se zvědavě na kluka dívalo, a vlastně se jí docela líbil. „ Víš, je to sice moc pěkné, ale jak mám vědět, že si to všechno nevymýšlíš, abys byl zajímavý“. Chlapec se na ní smutně podíval, chvíli přemýšlel a pak jí řekl:“ proč vy lidé se potřebujete pořád ujišťovat, pořád přesvědčovat. Dobře se na mě tedy dívej“. Děvče na kluka upřelo oči a najednou si uvědomila, že kluka nevidí.
„ Neboj se stojím za tebou“ slyšela za sebou hlas. Rychle se otočila a viděla, že kluk za ní skutečně stojí. Najednou jí napadla bláznivá myšlenka: „kdyby tohle uviděli kamarádky, ty by byly vyjevený“. „ Asi by nebyly, oni by mě totiž neviděli“, odpověděl na její myšlenky kluk. Děvče se trochu zastydělo a tak se raději zeptalo: „ a co vlastně bude dál“?. Kluk se zamyslel a pomalu začal mluvit. „Ještě nejsi na konci svého boje s nemocí, teď přijdou dny, kdy nebude moc dobře. Ale neboj se budu s tebou a budu ti pomáhat,aby jsi to překonala, a hlavně u tebe budou lidi, kteří tě milují a moc se o tebe bojí, ani ty nesmím zklamat. Ale v tom mi pomáhají jejich andělé. Takže nás je víc, kteří na tebe budou dávat pozor“. Děvče se na něj pátravě podívalo a najednou se prudce zeptalo:
„ a co když umřu, co bude potom“. Kluk se na ní dlouze díval a pak řekl: „ i to se samozřejmě může stát. Jestliže se naplní tvůj čas, a kruh tvého života se uzavře, tak prostě z tohohle světa odejdeš. I tehdy budu s tebou. Prostě tě převedu na druhý břeh. Už jsem některé lidi doprovázel. Ale to není povídání pro tebe. Tvoje cesta je ještě dlouhá. Vím, že to nebude jednoduché, ale ty musíš ukázat, že se života nebojíš, že umíš bojovat, že když je ti nejhůř, máš největší sílu bojovat.
A já budu celou dobu s tebou, a budu ti pomáhat.
Děvče se zamyšleně koukalo do země. Pak si uvědomilo, že kluka nevidí a poplašeně se rozhlíželo. „Neboj se, jsem s tebou, jenom mě už nemusíš vidět. Stačí, že víš, že jsem“.

Zamyšlení nad smyslem konání

2009-04-16T22:28:00.001+02:00

Ahoj moji milí,

jsem rád, že jste tady se mnou. Samota je někdy horší než nemoc sama. Z vlastní zkušenosti vím co to je být sám mezi lidmi. Tím, že se člověk trochu odlišuje, ať už nemocí nebo svým chováním nebo svým myšlením, je velmi často "podezřelý".Chodím sem rád, tak jako chodím rád k Davidovi na stránky nebo na bumbary. Jsem prostě mezi svými.Otevřenost vašich myšlenek mi pomáhá přemýšlet o smyslu toho co dělám, a je pro mě i odezvou správnosti věci.

Děkuju vám všem

2009-04-09T22:42:00.002+02:00

Ahoj všichni,
Tak nějak nevím, myslel jsem, že to zase bude takový povídavý blog, kre si budem povídat o všem, co by mohlo zajímat i ty všechny okolo. Asi ne. Asi tomu neumím udělat nějakou pořádnou propagaci. Ale na druhou stranu snaha byla.
Tak zatím

2009-04-02T22:28:00.002+02:00

Ahoj všem,

kdo má zájem o pěkně udělané stránky zabývající se problematikou nemoci zvaná rakovina,ať se podívá na www.LIVEstrong.wz.cz

O štěstí

2009-03-28T22:55:00.001+01:00

Ve schopnosti zažívat pocity štěstí musí být člověk předem tvrdě připraven. Vycepován životem. Něco ran, něco zklamání.Jiří Švejda

Štěstí rádo navštěvuje dům, ve kterém vládne dobrá vůle.Japonská přísloví

Za šťastné považujeme ty, kteří se učili ze životní zkušenosti snášet útrapy a nebýt jimi udolán.Decimus Iunius Iuvenalis

Štěstí nelze vyhrát v loterii, nebo někde najít a zvednout. Dosáhnout pocitu štěstí je velmi tvrdá práce. Ale výsledek stojí za to. Štěstí není ani trvalé, je potřeba ho stále opečovávat a bojovat o něj. Štěstí má jednu blahodárnou vlastnost, že je nakažlivé pro naše okolí. Když jsme šťastní my je s námi šťastné i naše okolí. Rozdávejte štěstí, vždycky se vám vrátí láskou vašich blízkých. Vedle šťastného člověka nebývají smutní lidé. Teď už bude jenom líp.

Povídám si s každým, kdo si povídat chce.

2009-03-24T20:39:00.003+01:00

Jen ukázka toho, jak spolupracuji s těmi, kteří mě oslovují. Mé komentáře např. k jejich citátům:

Ahoj všichni,

“Když ti život předkládá důvody k pláči,ukaž mu, že máš tisíc a jeden důvodů k smíchu.“

“Pohár života by byl až protivně sladkým,kdyby do něho nepadly i hořké slzy. Pythagoras“

Ano je mnoho důvodů k pláči, ale stejně tolik je důvodů k úsměvu. Život bývá taky sladký milý usměvavý, prostě fajn. Někdy je život mrcha a s člověkem mává jak s cárem papíru. Dokáže jedním slovem srazit na kolena a druhým povznést do výšin štěstí. Život je v rovnováze na rozdíl od nás lidí. Koukněme se zpátky kolik chyb, naprosto zbytečných jsme udělali,kolika špatnými směry jsme vykročili. Pravda je taková, že musíme dělat omyly a chyby. Protože jak bychom poznali den od noci, pravdu od lži nebo lásku od nenávisti. Člověk zkouší téměř vše, aby poznal hranice svých možností. Proto se těmto zážitkům říká zkušenosti. Ale měli by nám stačit i špatné a dobré zkušenosti těch druhých.Poučit se z nich, abych já zbytečně nedělal tu samou volovinu. A dobrou myšlenku přijmout za svou. Život má být vyvážený.

Ahoj všichni,
na zamyšlení:

“Lidé se poznávají teprve v krizových situacích“
“Jen člověk dokáže, co je nemožné“ J.W. Goethe
“Člověk rád počítá své obtíže ale neumí počítat své radosti“ F.M. Dostojevskij

Ano člověka poznáš skutečně až, když je životem konfrontován mimořádnou situací.S něčím na co nebyl připravený, ale na co musí kvůli nastalé situaci hned reagovat. To jsou chvíle, kdy poznáme, kdo je pravý kamarád a kdo jenom známý. Možná, že jste už sami poznali jak se vám zúžil okruh kamarádů. V životě člověk pozná spoustu známých a přátel, ale kamaráda pozná třena jenom jednoho za celý život. Prostě je to proto, abychom si takového člověka vážili a dokázali mu být sami dobrým kamarádem. Ano jen člověk zvládne nemožné a někdy pro druhé i nepochopitelné věci. Mohla by vám o svém zážitku vyprávět třeba Ivana, která poslední dobou se s takovým zážitkem setkala.Ale je to jenom na ní. Člověk je neustále tvor nevděčný, nestačí mu malá, ale šťastná vítězství, chce rovnou ty největší. Ale tak to nefunguje. Kdo si neváží malého, velké klidně dokáže přehlédnout a ono ho mine. Naděje je poslední obrana člověka, před vším zlým, Když umře naděje, není proč žít.

Hezký a zdravý večer

Pojďme si povídat!

2009-03-23T23:06:00.000+01:00

Ahoj všichni,
aktivně přispívám na blogu bumbarisparis.org, kde si píší lidé nemocní rakovinou a jejich blízcí. Protože vím, že každý z nás, má nějaké trápení, nabízím možnost si o tom povídat. Na co se zeptáte, na to odpovím. Těším se na naše povídání.