středa 27. května 2009

Povídka (nejen) pro Martinu

Povídka (nejen) pro Martinu

Anděl
„Kdo jsi ?“, zeptalo se děvče kluka, kterého zahlédla vedle sebe. Kluk jen tak rozpačitě nakopával kamínky a bylo vidět, jak neví co říct.“ Povídám, kdo jsi ?, jsem tu už hezkou chvíli a vůbec jsem tě neviděla“. „Víš, já ani nevím, že mě vidíš. Sice mě to říkali, ale nevěděl jsem kdy to bude“. odpověděl rozpačitě kluk. Děvče na něj nechápavě civělo a pak se z ní začali hrnout otázky. „Kdo ti co říkal, odkud jsi a proč jsi tady???“. Kluk se pousmál a řekl: „Máš moc otázek najednou, ale já začnu popořadě“. Pomalu se nadechl a začal povídat. Přitom se stále díval dívce do očí. Dívka nepociťovala žádný strach, ba právě naopak se cítila velmi dobře. „Já vlastně nevím jak začít, protože spoustě věcí asi nebudeš chtít věřit. Já jsem totiž tvůj anděl strážný, jsem prostě pořád s tebou a pořád na tebe dávám pozor. Když nevím jak dál, dostanu od staršího anděla radu jak si se situací poradit, a tu pak přenáším k tobě. Někdy to vypadá, že člověk svého anděla nemá, protože si sám způsobí všelijaké problémy. Ale my tu nejsme abychom vás od všeho uchránili, protože pak by jste se vy lidé nic nenaučili. Všechno má hlubší význam. Každý krok, každé svoje rozhodnutí, každý tvůj čin musíš sama v sobě uložit a zapamatovat si, aby jsi se případně jindy mohla rozhodnout jinak. Prostě získáváš zkušenosti. A já se učím s tebou, protože i já se sám sobě zodpovídám za to jak tvůj život probíhá“. Děvče se na kluka nevěřícně koukalo. V hlavě se jí všechno mlelo a začínala mít strach, že mluví s bláznem. „Neboj se nemluvíš s bláznem, to jenom vy lidi si všechno hned vysvětlujete jak se vám to hodí. Vůbec nepřemýšlíte o věci samé“.
Děvče se zarazilo nad tím, že ten kluk věděl co si myslí.“Ano znám tvoje myšlenky, ale neboj se, nikomu z lidí je nemůžu říct. To je tak zařízené“. A pak pokračoval: „ vím co tě čeká, a možná právě proto ti bylo umožněno aby jsi mě viděla. Aby to prostě posílilo tvojí víru, že se všechno podaří a že zase bude dobře“.
Děvče se zvědavě na kluka dívalo, a vlastně se jí docela líbil. „ Víš, je to sice moc pěkné, ale jak mám vědět, že si to všechno nevymýšlíš, abys byl zajímavý“. Chlapec se na ní smutně podíval, chvíli přemýšlel a pak jí řekl:“ proč vy lidé se potřebujete pořád ujišťovat, pořád přesvědčovat. Dobře se na mě tedy dívej“. Děvče na kluka upřelo oči a najednou si uvědomila, že kluka nevidí.
„ Neboj se stojím za tebou“ slyšela za sebou hlas. Rychle se otočila a viděla, že kluk za ní skutečně stojí. Najednou jí napadla bláznivá myšlenka: „kdyby tohle uviděli kamarádky, ty by byly vyjevený“. „ Asi by nebyly, oni by mě totiž neviděli“, odpověděl na její myšlenky kluk. Děvče se trochu zastydělo a tak se raději zeptalo: „ a co vlastně bude dál“?. Kluk se zamyslel a pomalu začal mluvit. „Ještě nejsi na konci svého boje s nemocí, teď přijdou dny, kdy nebude moc dobře. Ale neboj se budu s tebou a budu ti pomáhat,aby jsi to překonala, a hlavně u tebe budou lidi, kteří tě milují a moc se o tebe bojí, ani ty nesmím zklamat. Ale v tom mi pomáhají jejich andělé. Takže nás je víc, kteří na tebe budou dávat pozor“. Děvče se na něj pátravě podívalo a najednou se prudce zeptalo:
„ a co když umřu, co bude potom“. Kluk se na ní dlouze díval a pak řekl: „ i to se samozřejmě může stát. Jestliže se naplní tvůj čas, a kruh tvého života se uzavře, tak prostě z tohohle světa odejdeš. I tehdy budu s tebou. Prostě tě převedu na druhý břeh. Už jsem některé lidi doprovázel. Ale to není povídání pro tebe. Tvoje cesta je ještě dlouhá. Vím, že to nebude jednoduché, ale ty musíš ukázat, že se života nebojíš, že umíš bojovat, že když je ti nejhůř, máš největší sílu bojovat.
A já budu celou dobu s tebou, a budu ti pomáhat.
Děvče se zamyšleně koukalo do země. Pak si uvědomilo, že kluka nevidí a poplašeně se rozhlíželo. „Neboj se, jsem s tebou, jenom mě už nemusíš vidět. Stačí, že víš, že jsem“.